A je to tady, malý velký coming-out. O tom, že náš brand si zaslouží přejmenovat, přemýšlím bezmála dva roky a protože jsem váha váhavá, popsala jsem mezitím mnoho sešitů a vytvořila mnoho myšlenkových map. Vymyslela dvacet variant nového názvu a opakovaně je podrobovala kritické analýze. A tak se zrodil Materialistic, naše nová esence.
Kdotokdyslyšel začal jako odkaz rebelie a vzdoru. Prošel si pár fuck-upy, kterým interně říkáme lekce pokory, a teď se cítí na to, že musí vykročit dál. Vzniká Materialistic. Takové propojení světa hmoty a idealismu, který nás neopouští.
Kdotokdyslyšel nás dovedl, kam jen uměl. Přes všechny fuck-upy i slepé uličky dokázal docela dost. Propojil kolem sebe hodně lidí, kteří věří stejným věcem. Milujeme výjimečný materiál, baví nás šití a spojuje podobný pohled na svět. A to vůbec není málo.
Jak to začalo?
Někdo má sen, že začne podnikat. Já to tak neměla. Před pěti lety jsem totiž vůbec netušila, že začínám podnikat. Chtěla jsem prostě dělat nějakou srdcovku, které hodně věřím. Tušila jsem, že to celé vypadá trochu postavené na hlavu, když se socioložka rozhodně prodávat látky. A tak vznikl Kdotokdyslyšel.
Ten název odrážel kromě mé nekompetence podnikat v textilním byznysu fakt, že jsem se rozhodla ignorovat všechny mantry ekonomického úspěchu. Asi jsem jen chtěla přenést svůj způsob přemýšlení o světě někam dál mimo svoji osobní sféru. Byla jsem mimoň – to bezesporu, ale kupodivu to nějak zafungovalo. Mému synovi byl rok a já byla navíc na vozíku. Mezi lidi jsem se nedostala, a tak jsem začala šít a sjížděla látkové weby a pomalu se dostávala z osobního vyhoření. Svět mi zase začal dávat smysl, ale tentokrát hodně jinak než dříve.
Kdotokdyslyšel byl rebelující manifest. Proti krátkozrakosti, proti vykořisťování lidí i přírody, proti bezmyšlenkovému konzumu a proti světu, kde vypadá, že není na výběr. Kdotokdyslyšel v sobě nesl i pokoru vůči životu. V době, kdy se zrodil, jsem netušila, jestli budu někdy znova chodit. Věděla jsem, že na vozíku nezáleží, že záleží jen na té lekci, která mě hodně naučila.
Střih – – -
Je pět a půl roku poté a tahle legrace už nějaký čas není jen one women show. Je nás víc než deset. Látky se propojily s kurzy šití, máme krásný obchod s látkami a šicí dílnu na pražské Letné a plné hlavy plánů, kudy dál.
Jestli mě neznáte a zajímá vás, zda se mi podařilo začít znova chodit, tak jo. Stálo mě to oboustranné endoprotézy obou kyčelních kloubů a půl roku v nemocnici a rehabilitačním ústavu. Díky svým spolubydlícím na pokojích jsem viděla tolik dílu Prostřeno, že to hraničilo s lobotomií a snědla tolik nemocničního jídla, že to možná nenávratně poničilo mé chuťové pohárky. To jen tak na okraj…
Pokračujeme
Materialistic je bublina pozitivní deviace. Prostor, kde svět a naše činy dávají smysl. Vracíme se k materiálu – ke světu hmoty, který nás uzemňuje. Díváme se přitom nahoru k ideálnímu vesmíru. Kdotokdyslyšel byl naše idealistické já a my mu za to strašně moc děkujeme. Nikdy mu to nezapomeneme, kam nás dovedl a vždycky, když si nebudeme vědět rady, zeptáme se ho na radu. To mu slibujeme.
Sepsala Jana Pelánová, 12. 10. 2018