Jak se moc neztrapnit na Première Vision a jiné historky z Paříže

Première Vision Paris je jedním z těch velkých veletrhů, kde najdeš všechno od látek – nové trendy, vize budoucnosti tkanin, 3D tiskárny na knoflíky i zipy, a tak. Asi tak pět letňanských výstavišť dohromady. Šest hal, všude látky, všude lidi, co rozumí módě nebo se tak aspoň tváří. Obchodníci, kteří dělají fakt velký byznys a já – holka z Prahy, co má malý látkový e-shop a dělá šicí kurzy a vůbec nezná ty pravidla, jak se tady chovat.

premiere vision výstava nejen látek

Cestou od metra začneš tušit rozměr celé akce. Na obrázku je jedna z šesti hal.

Trapas č. 1: Podívej se pořádně na seznam vystavujících předem

Když se dostaneš do jedné z těch velkých hal, trochu se lekneš. Je tam asi tak sto boxíků a v každém desítky i stovky různých vzorů. Je ti trochu trapný vlízt dovnitř, tak se chvíli ochomejtáš okolo a díváš se, co dělají ostatní. U jednoho boxíku se ochomejtáš nějak dýl, tak tě paní z Turecka pozve dovnitř. Předloží ti složku – na každé stránce dvacet vzorků a těch stránek to má asi padesát. Vedle sebe má dalších deset složek a všude okolo sebe rozvěšený další kusy látek. Asi na druhý stránce říkáš: „hm, tohle je moc pěkné, krásná tkanina, moc hezký vzor“ „OK“, říká sympatická žena, řekne ti částku za metr, co vypadá hodně levně. „A o jaké množství máte zájem“. Tuším trapas. Normálně bereme role po patnácti metrech max, trochu si nadsadím a říkám, že třicet metrů. Paní polkne, že standardně tisknou na zakázku metrů tisíc. OK, trapný trochu, vstávám a loučím se a paní se shovívavě a nechápavě zároveň usmívá. wtf, kdo to měl vědět!

 

premiere vsiso

Pozn. v programu jsem poté našla výrobce označené hvězdičkou, u kterých lze nakupovat pod padesát metrů. No, jenže na to se taky moc spoléhat nejde, protože třeba můj dodavatel látek tam hvězdičku neměl. Hm. Každopádně boxíky jsou řazeny plus mínus do zón podle svého obchodního zaměření.

Trapas č. 2: Sáhnout si můžeš

Uklidím se do bezpečné bezkontaktní zóny, kde jsou všude vystaveny vzorky látek různých výrobců. Než se odvážím na něco sáhnout, koukám, jestli sahají i ostatní. Sahají, fajn, tak to se asi může. Tak sahám taky. Všichni chodí okolo s notýsky a něco si zapisují – asi ty číslíčka, kde pak látky najdou v zóně vystavujících. Nejsem včerejší a mam chytrý telefon, ne asi. Tak si ty číslíčka fotím a neopisuji. Pán v černém mi zaťuká na rameno – „Excuse-moi madam, c´est interdit …“ a ukazuje na fotku s přeškrtnutým foťákem, kterých je okolo mě na zemi asi tak dvacet … ok, asi půjdu raději na kafe a zkusím někde sehnat tužku a notýsek.

 

premiere vision

Pozn. pečlivým pozorováním jsem zjistila, že fotit je převážně zakázáno vzorky nových technologií a díla vystavujících, kteří se bojí, že jim někdo odcizí nápad. Já už moc nefotila – všechny ty hezké fotky jsou promo fotky.

Trapas č. 3: Líná huba

Cesta na nejbližší kafe vede přes designérskou zónu. Vůbec nevím, co to znamená a snažím se zorientovat podle obsahu pultíků. Potištěné A2 různými vzory, kusy oděvů na štendrech, něco co vypadá jako bazar fashion knížek a někde taky látky, jak jinak. Nějak nevím, co se tady očekává. U jednoho pultíku se sympatickou mladou Francouzkou a plakáty se zastavím. Zas mi nechává listovat papíry. Po chvíli méně trapné konverzace než s Turkyní vyplyne, že je designérka, která své vzory prodává. No, to mě mohlo napadnout, že ano… Beru si vizitku, vzory má moc krásné, třeba se zas někdy vrátím k idee tisknout látky.

Pozn. Uvědomila jsem si, že je dobrý mít nacvičenou frázi, kdo jsi a co děláš. Většina vystavujících (obzvláště v sekci introvertní designéři) se nějak nehrne k tomu, aby ti představili, co dělají oni a spíš se čeká, že řekneš, co chceš ty. Po úvodní větě se pak většinou chytnou, jestli ti mají co nabídnout.

Conclusion:

Pro koho má smysl jet na Premiere Vision? Jestli jsi jenom fanda krásných látek, najdeš určitě daleko přívětivější markety. Zároveň extrovertní povahy, které se nebojí vstupovat do konverzace si tady najdou svoje. Kumulace lidí, kteří milují design a kvalitní tkaniny je samozřejmě enormní. A velká část z nich si bude chtít o svém passion otevřeně povídat. Pokud přemýšlíš, že si taky třeba otevřeš obchod nebo e-shop s látkami, pomůže ti tohle otevřít oči. Jak je ten náš rybníček opravdu malý a že je třeba myslet v trochu větších horizontech. Uvidíš strašně moc krásných látek a opravdu výjimečných tkanin. Skvělých přízí, které tají dech. A pak si položíš otázku. Proč teda sakra je v běžných obchodech pořád ten sh.t nekvalitní?!

barbie_party

V Paříži jsem byla ještě na jedné menší DIY akci. Teda vlastně je docela veliká, ale v porovnání s Premiére Vision vypadá jak představení bytového divadla.  Salon Aiguille en fête je takový o dost zajímavější Prague Patchwork meeting. Prodejců látek tu najdete dost, ale je to široce zaměřeno i na galanterii, DIY kity, střihy, knihy, nitě, příze, stuhy, prýmky, korálky a všechny možný pičičurky, co si dokážete představit. Srdce plesá a moc nevíte, co si koupit dřív. Pak je tady spoustu workshopů, soutěž v rychlo-pletení, zóny patchworku a inspirace všude okolo. Osobně se mi hodně líbily expozice současných umělců, kteří mají nějaký connexion s textilní a oděvní tvorbou.

Aiguille en fête má pak ještě vedlejší výstavu pro profíky (AEF PRO). Myslím, že nejsou žádná kvalifikační kritéria a je možné se tam dostat zadarmo (jinak vstup stojí něco málo přes deset E) – stačí se zalogovat do newsletteru některého z vystavujících a přijde vám vstupenka zdarma. Za mě bylo AEF PRO komornější a zároveň vkusnější než verze pro širokou veřejnost. Ale doporučuji určitě navštívit obé, kdybyste se k tomu nachomýtli.

No a můj osobní závěr ze dvou velkých pařížských akcí? Nerada bych se někoho dotkla, ale jsme pořád trochu Ostblock a náš trh je opravdu malý. Firma jako Sajou by tady neměla ekonomickou šanci přežít. Co je ale na zdejší DIY bublině zajímavé, je to, jak je široce rozkročena všemi vrstvami. Jasně že výrazně převažují ženy, ale muž zde není za úplného exota, a to je super. Snad v každém malém městečku najdete nějakou lokální skupinu žen, které se schází a něco vytváří. Někde je vidět silný aspekt feminismu a takového punkového empowerementu žen. Jinde jsou to paní středního věku, které se zenově usmívají u své patchworkové deky, kterou já bych nedala dohromady ani za dvacet let. A pak vidíte ubercool van, kde vám hipstři říkají „knit is new black“.  No jasně! France, moc amour! A slibuji, že až se nám v Pokoji objeví nějaký vousáč na kurz háčkování a pletení, přestanu tvrdit, že jsme Ostblock.

Jana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *